Tajuplni svět

"Doufej, že nenarazíš na prefekty a pokud, tak doufej v Yuuki, protože Zera bych ti nepřála." Řekla jsem sebejistě a postavila se naproti tomu cizinci. "Kdo jsi?" Zeptala jsem se a probodla ho pohledem.

"Tohle si příště raději odpusť." Odsekla jsem a věnovala mu zlý pohled. "Jmenuji se Midori Hana, jak si možná poznal, jsem studentkou Akademie Cross, ale poznals taky, co jsem zač?" Představila jsem se a poslední slova jsem řekla poněkud tajemným tónem.

"Žádná monstra, jen živé bytosti. A problémy budeš mít ty, pokud nějak ohrozíš někoho z akademie a nebo pokud se potkáš s prefekty. Radím ti dobře, odejdi." Odpověděla jsem chladně a kývla na Lenalee, aby se uklidnila.

"Pochybuji." Zašeptala jsem a dál si ho nevšímala. "Jdeme?" Kývla jsem na Lenalee a vykročila směrem k Měsíční koleji. "To byl ale otrava, měly bychom to nahlásit Kanamemu." Odfrkla jsem si a podívala se na Lenalee.

Najednou jsem sebou trhla, prostoupil mnou takový zvláštní pocit, že něco není v pořádku. "Cítíš to taky? Něco mi nesedí, myslím že by bylo dobré pohnout si a co nejrychleji za Kuranem." Řekla jsem Lenalee a trochu zrychlila. Za pár chvil už jsme obě stály před Měsíční kolejí a já vešla dovnitř. "Jdeš taky?" Optala jsem se Lenalee a rukou naznačila směrem dovnitř.

Tak jsme tedy obě vešly a daly se po schodech nahoru rovnou do Kuranovi pracovny. Neměla jsem to tam ráda, stejně jako jsem neměla ráda Kurana, jistě, je tam spojitost s mou minulost, s odvěkou nenávistí klanu Hana a Kuranovců, s tím jak mi pořád Kaname připomíná to, co mě tak bodá u srdce.
Zastavila jsem se před dveřmi a zaklepala.